Hromosvod je zařízení ve svém principu nesmírně primitivní, ale účinné. Kdyby tomu tak nebylo, byl by tento vynález Prokopa Diviše z osmnáctého století již dávno zapomenutou epizodou. Jakmile se hromosvod nainstaluje a uvede do provozu, může na vás působit jen jako kus ocelového drátu, který se pne podél stavební konstrukce, aby protínal zemský povrch, a může vám připadat, že bude funkční navěky. Jakmile se nad vámi začnou honit bouřkové mraky, schováte se do domu a očekáváte, že funkční hromosvod zajistí uvnitř objektu dokonalé bezpečí.

Tomu tak skutečně může být, hromosvody bývají umístěné na nejvyšším bodě objektu a je velmi pravděpodobné, že se stanou terčem úderu blesku mnohem víc, než okolní části stavby, jenže toto funguje pouze do chvíle, kdy je hromosvod funkční. Jestliže podceníte pravidelné revize hromosvodů a zařízení se mezitím poškodí povětrnostními vlivy nebo mechanickou činností, například při stavebních úpravách na domě, může být hromosvod dokonce na překážku a stát se zdrojem nebezpečného požáru. Pokud je hromosvod poškozený, blesk po něm sice sjede, ale v místě závady tu dojde k velkému přechodovému odporu a blesk s v důsledku toho v tomto bodě koncentruje a může zapálit hořlavé předměty v okolí.

Obrovská energie bleskového výboje rozžhaví ocelový drát a ten pak může zažehnout dřevěné bednění pod střechou, střešní latě či krovy, dřevěné fasádní obklady, okenice a další hořlavé předměty. Není to legrace a vyhořet jen kvůli tomu, že nikdo nerevidoval hromosvod, to tedy opravdu zamrzí a naštve. Revizní technik může při revizi hromosvodu odhalit prasklé či zkorodované lanko, poškozené svorky anebo zrezivělé destičky a plechy, které hromosvod spojují se zemí. Hromosvody by se také měly kontrolovat v rámci mimořádné revize krátce poté, co jsou zasaženy bleskovým výbojem.