Ano, je to tak. Například lepidlo umí slepit dva listy papíru. To by například hřebíkem, řešilo poněkud obtížně. Nevím, zda to někdo zkoušel, ale skutečně to moc dobře nejde. Hřebíkem lze dobře stlouci například dvě desky k sobě. Což třeba zase nelze lepidlem. Vlastně jde a to speciálním, jež se nazývá klíh a dřevo se před jeho použitím musí připravit. Pak se má sepnout do svěráku, aby to celé pak skutečně drželo.

To jsou dva základní prvky spojování, ale jich strašně hodně. Slováci na to mají krásný výraz „neúrekom“.

Jako další je na řadě vrut. Je to hodně podobné šroubku, ke kterému je potřeba matičku. Některé ženy si to pletou. Nic proti nim, pletou si to stejně jako muži nové koření a celý pepř. Každý máme svoje. Vrut má také něco, co se z dálky podobá závitu, který má šroubek, ale matičku na něj nedáte, ani kdybyste se snažili sebevíce. Vrut je vrut. Nemá závit, ale šroubovici.

Kdybychom chtěli rozebrat jednotlivé druhy, tak tu budeme do půlnoci, a to ještě budeme někde na začátku. Protože vruty se dělí do spousty skupin a podskupin, podle druhu drážky, podle způsobu použití, podle toho, jak vysoko mají šroubovici a tak dále a tak dále. Každý, kdo s dřevem pracuje, tak musí vědět jaké má použít a které při daném postupu výroby použít nelze. Takže například tesař používá tesařské vruty a ten kdo dělá třeba nábytek, tedy stolař, ten používá jiné.

V každé dílně, a to i kde se dělá s kovem se nějaký ten vrut najde. On totiž nemusí být jen do dřeva, ale klidně i do zdi a do betonu. Samozřejmě, že v tomto případě se nepoužije přímo, ale pomůže se mu hmoždinkou. Ta se pak uvnitř materiálu vlivem dotahování vrutu roztahuje či jinak deformuje, a proto by to celé mělo pevně držet.

Jistě i vy budete nějaké potřebovat, a proto neváhejte objednávat u obchodníka, na kterého máte odkaz výše v tomto článku.